PREDATORCODE - zaměřte se na měřitelné výsledky, ne na pocity
Predátoři jsme všichni. Mezi predátory je ale rozdíl. Ten kultivovaný vítězí s pokorou, tvrdí kouč a lektor top manažerů Jaroslav Homolka. Autora nekonvenčního systému vzdělávání #PREDATORCODE zpovídal pro blog 4Brokers Radek Opočenský.
Sloganem tvého programu #PREDATORCODE je „Z kořisti dravcem krok za krokem”. Proč právě dravec?
Všichni jsme predátoři. Kultivovaný predátor ale vítězí s pokorou a prohrává se ctí, nehraje hry, neslibuje, nevymlouvá se. Nestěžuje si, že jsou na něj ostatní zlí, nepomlouvá, nefňuká a nespolčuje se s ostatními nešťastníky někomu za zády. To je sice taky dravec, ale zákeřný. Opravdový predátor útočí promyšleně, ale čestně a zepředu. Predatorcode.cz je o seznamu hodnot.
A ten nekultivovaný?
Vždy hledá problém mimo sebe: špatné počasí, špatní lidé, špatná okolnost. Já říkám: začni u sebe. Změň sebe a změní se reakce lidí kolem tebe. Přestaň si stěžovat a začneš potkávat lidi, kteří si taky nestěžují. Stěžuj si a budeš mít kolem sebe samé plačky, které ještě navrch budou chtít, abys je taky litoval. Jestli chci žít svůj život, musím za to platit. Být svůj je drahé. Někteří lidé nejsou ochotni za to platit, protože je to těžší, náročnější a musí se učit nové věci. Daleko pohodlnější je stěžovat si u kávy, že něco nejde.
Říkáš, že si nelze stěžovat i problém řešit...
Stěžování ti nepomůže. Většinou jen přivolá další, aby tě dorazili, nebo abyste kňučeli spolu. Všechny nás ovládá strach, všichni se něčeho bojíme, i já. Ale strach je fantazie. Jde jen o to ho pojmenovat a začít s ním něco dělat. Když to překonáš, roste tvá sebedůvěra, tedy víra ve vlastní schopnosti.
Proč tak důsledně rozlišuješ mezi sebedůvěrou a sebevědomím?
Na sebevědomí je postavený celý systém, v němž žijeme. Je to pozlátko: kup si správné šaty a budeš krásná, kup si správné pero a podepíšeš ty nejlepší smlouvy. Blbost. Smlouva bude tak dobrá, jak dobře ji vyjednáš. Sebedůvěra je důvěra ve vlastní schopnosti. Nezmizí, když mi někdo ušpiní sako.
Není to trochu drsný přístup?
Když někdo chce zhubnout, ale neodolá pokušení dát si každý den dortík, nemůžu mu pomoct. Na to je spousta jiných přístupů, které pro něj budou lepší. Já nejsem terapeut, ale trenér. Neléčím minulost, tu u mě neřešíme. Já pomáhám zefektivnit chování v prostředí, ve kterém se pohybujeme teď. Koučing zvyšuje účinnost, terapie opravuje a dělá mosty. Kouč je pojem ze sportovního světa, má pomáhat při tréninku.
Ty sám o sobě říkáš, že jsi sparring partner, ne kouč...
Klasický kouč má seznam otázek, kterými tě povede dopředu. Já dělám se svými klienty koučing, občas mentoring, někdy společně zatrénujeme nebo jim vytvořím hodně nepříjemný pocit. A pak čekám, až si to přeberou. Nezachraňuju. Nehladím a neutírám slzy. Odejdu a nechám je srovnat se s tím. Když mi za to ten člověk fakt stojí, dojedu za ním klidně i domů a na ten trénink ho dokopu, protože problém není odcvičit trénink, ale ten hybnej moment, kterej potřebuješ k tomu, abys na ten trénink došel. Většině mých klientů ale stačí SMS, v horším případě to vyřeší telefonát. Nejde to ale s každým. Musíš mít totiž stejný cíl, a pokud se tomu člověku nechce, tak se rozcházíme. Můj cíl totiž je, aby uspěl, jeho cíl je vysedávat na gauči.
Prošlo ti rukama 20 tisíc absolventů workshopů, koučoval jsi přes 500 lidí. Kolika z nich stačilo nadšení a vášeň?
Žádnému. Člověk na sobě musí dělat a musí zažít neúspěch, aby viděl, kudy vede cesta. Osobně si myslím, že neúspěch tě naučí víc než úspěch. Rozebrat úspěch moc nejde, krom toho je skoro nemožné ho zopakovat. Ale důvody neúspěchu rozebrat jdou, stejně jako seznam věcí, co jsi mohl udělat jinak a lépe. Omluvy, vysvětlování a lítost nedovolím. Zaměřuji pozornost lidí dopředu. Chci pojmenovat důvody, proč se to nepovedlo, co uděláš příště proto, aby se to nestalo. Jaké informace ti chyběly? V čem jsi mohl být lepší? Nepracuji s pocity, chci fakta a postupy.
Proto říkáš, že prohra je důležitější než výhra?
Někdy je rozumné se vzdát. To ale neznamená, že jsem prohrál. Můžu totiž dál pracovat na tom, abych jednou vyhrál, a můžu se učit od soupeře, který mě porazil. Motto “nikdy to nevzdávej” je nesmysl. Spíš bych řekl: měj hranici, přes kterou nepůjdeš. Až posílíš, dej si novou hranici. Rozlišuj mezi útěkem a ústupem. Ústup je promyšlený krok zpátky, kdy potřebuji získat informace a nabrat sílu, ale nevzdávám cíl. Útěk je jen převlečená slabost, kdy jednoduše nemám sílu pokračovat.
Lidi se dnes bojí selhání. Žijeme v době orientované na výkon. Jak se s tímhle strachem dá pracovat?
Pro každého je selhání něco jiného. Pro mě to je situace, kdy nepomůžu kamarádovi, protože jsem ztratil odvahu. Pro jiného to je, když neodpoví na e-mail. Pořád chceme, aby nás někdo hladil a chválil. Tuhle zpětnou vazbu si ale musím brát sám ze sebe, ne ze svého okolí. Mám ze sebe dobrej pocit? Jsem v kondici? Cítím se dobře? Musím si na to umět odpovědět sám. Společnost nás ale přesvědčuje o tom, že to potvrzení máme dostat z vnějšku. Hlazení vytváří závislost. Jsem s těmi lidmi, protože mě hladí, nebo jsem s nimi proto, že jsou to správný lidi? Když tě někdo hladí, jednou tě vyhladí.
Říkáš, že vítězství i prohra začíná v představách...
První vítězství je, když vyhraju sám nad sebou. Je důležité uvědomovat si své osobní rekordy, protože jednou to může být zároveň rekord světový. Když překonám sám sebe, vždycky o trochu vyrostu a zesílím a následně víc vydržím. Je to jako ve sportu. Příjemné pocity se kotví, ale moc se nerozmazávají. Řekněte si: dneska dobrej výkon, zítra zvládnu tohle. Zaměřte se na měřitelné výsledky, ne na pocity. Pocity jsou ošidné, protože závisí na tom, jak se člověk vyspí. Co jde změřit, nejde okecat. Problém si nosíme uvnitř, překonejte ho a on už se nikdy nevrátí. Nebo ho nepřekonejte a on se bude pravidelně vracet. Když se začnete mít rádi jako hubenější, už nikdy neztloustnete.
původní rozhovor najdete na blogu 4Brokers TADY