KÓD PRO VÝCHOVU DĚTÍ

Děti jsou dar. Jsou sázka do loterie. Výchova může vyjít a nemusí. Jsou to živé bytosti, každé je jiné. Vyvíjí se podle sebe. Ale položit dobré základy do života můžeš.

Zbytečně neochraňuj

Uč je od mala samostatnosti. Vysypat si písek z botičky, zavázat tkaničky, uklidit hračky. I děti moc rády delegují své úkoly a rodič je velmi snadná oběť.

Když se dítě nenaučí padat, nenaučí se chodit. (Samozřejmě dávám pozor, aby si neublížilo.)

Klíčová je důslednost

Dítě je partner. Od dvou let s ním můžeš jednat podle daných pravidel. A sám je dodržovat.
Veď svoje děti k jednoduchým návykům. Ráno vstaneš, nasnídáš se, vyčistíš si zuby. Přijdeš z venku, umyješ si ruce. Dohraješ si, uklidíš hračky. Denně pravidelně pilujeme.

Musíš uřídit sebe, pak jsi schopný uřídit druhého

Dítě potřebuje vzor. Jako rodič nemůžeš polevit. Házet vinu na děti, že nedodrží dohodu.

Dodržuj pravidlo podmínky

„Když okamžitě nepřestaneš, tak...!" Nevyhrožuj, stanov pravidla. Dávej pozor, co říkáš! Důležitá je spolupráce obou rodičů, jejich jednota. Zodpovědnost mají oba. (Babičkám se tolerují výjimky.)
Měj partnerský přístup. Dopředu řekni, jak to bude. (Odehraješ 3 kola hry na iPadu a odložíš ho.) Nastav limit a hlava k němu sama bude směřovat. K dítěti: Buď akceptuješ, nebo vůbec nezačneš.

Nepěstuj si doma egoistu

Dítě je součást rodiny, nestav ho na první místo přede všemi. Bude to očekávat v dospělosti. Nauč ho spolupráci, zařaď do kolektivu. Sám nejsi nic. Potřebuješ lidi kolem sebe.
Třeba jsi teď na vrcholu, ale někdo ti tam pomohl. A ty to musíš vrátit.

Nevychovej „hošíka“

Kluk potřebuje mužský element, agresi, destruktivní hry... Učí se zvládat emoce. Dopřej mu je pod kontrolou. Nezařadil by se ve škole, neměl by téma. Agresi zmákneš sportem, fyzickou námahou.

Šetři chválou

Zkus: „Je to dobrá práce.“ Nikdy nezapomeň říct, když něco udělá dobře. „Kotvi“ dobré chování. Nikdy se nevracej do minulosti, nevyčítej.
Když se něco nepovede, řekni: „Až sem je to dobře. Tady koukneme na to další.“ Učíš zpětnou vazbu.
Problém přílišné chvály je, že vzbuzuje emoce. A ty se musí stupňovat. Kam až to zvládneme? Emoce odezní, zájem opadne.

Nepoužívej slovo chyba. Zkus: „Tady je potřeba něco vyřešit.“

Nepřeháněj to s kroužky. Dopřej dítěti vlastní čas. Nech ho dotahovat hry do konce, nezasahuj, nestav za něj... Pozoruj, poraď. Ať si hraje o samotě, ať zkouší, poznává důsledky svých činů. Nehecuj, samo si dosáhne na vyšší příčku, až ucítí, že na ni stačí.

Máš na dítě málo času?

Jako zaměstnaný otec nebo matka dáváš dítěti svojí pracovitostí dobrý vzor. Nemarni společné chvíle. Čtěte si, vyprávějte, běžte ven, učte se nové věci. Nedělej u toho nic jiného, odlož telefon, buďte spolu. Čím míň času, tím větší intenzita. Dítě ocení i pár chvil.